SLUNÍČKO PRO RADOST

Na první pohled bylo jasný, že ten řidič, co přivezl moje tři mega velké balíky s materiálem, nemá svůj den. Nestíhá jako vždy, má toho moc, neboť lidi v této šílené době objednávají pořád, moc, a všechno a on to všechno musí rozvážet a oni jsou na něj ještě k tomu všemu hubatí, že jede brzo, že jede pozdě, že si to objednali už před týdnem a on jede až teď... a ještě k tomu nějaký blbec zaparkoval na místě, které slouží k vykládce. No. Takže třikrát deset metrů od auta do obchodu a zpět. V dešti. s těmi velkými balíky.

Jen tak jsem prohodila, že mu jeho práci nezávidím, že v tomhle počasí je to na draka. A on že jo, na pytel, že jsou lidi nevděční. Hezky jsem poděkovala. A on jen tak suše, že není zač, že je to jeho práce.

A pak mě to napadlo. Znáte ty podpisové terminály, kde je každý podpis k ničemu, protože ho děláte polštářkem ukazováčku a je totálně nečitelný? Jde na něj krásně nakreslit sluníčko a napsat slovo DÍKY. Tehdy pán s úsměvem odešel a pokaždé se s ním zase vrací. 

Takže taková malá výzva pro lepší den. Namaluj sluníčko někomu, kdo ho potřebuje, uvidíš, že nejen tobě bude hned veseleji.