JEN TAK SE DÍVAT

Dnes další krásný den. Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali a v ulicích duněl zvuk motorek. Od rána jsem se dívala od pracovního stolu na lidi korzující ulicí. Dívám se každý den. Mám to ráda. Jen tak se dívat. Všimli jste si, že když svítí sluníčko, všichni jsou veselejší? Lidé si více povídají, více se smějí, jako by na všechno bylo více času. Připadlo mi, že každý, kdo má doma kočárek nebo cyklistickou helmu někam vyrazil. Mám ráda ten pohled, jak lidé prochází okolo, další a další. A vlastně každý den téměř ti samí. V zimě a chmurném počasí chodí tak nějak s hlavou skloněnou, ale dnes šli s hlavou vzhůru. Je až podivuhodné, jak málo stačí k tomu, aby všechno bylo najednou tak jiné.

Pro mě je slunce energie. Vždycky říkám, že jsem jako počasí. Jako bych měla na zádech solární panely. Je škaredě, nefunguji. A když vysvitne sluníčko? Hned jsou všechny problémy menší. Tak snad už máme chmurnou zimu za sebou... 

A málem bych zapomněla. Už jste přezuli na letní? Já ano, právě dnes, takže už bude určitě jen hezky.