Tohle je prostě nejvíc... Moje dvě miminka a já. Nemusíme být pořád spolu, trávit spolu všechen čas, ale když je potřeba, jsme to MY. Každý máme svoje sny, svůj život, svoje cíle a právě volnost, kterou jsme si vzájemně dali, nás čím dál více spojuje. Ať jsme kdekoliv, víme, že jsme tady jeden pro druhého.
Znáte to? Padáte únavou, všechno vás bolí a přesto se cítíte dokonale spokojení? Přesně tak mi je po tomhle víkendu. Takový ten pocit, že jste něco zvládli, že jste se zase o kousek posunuli... Nevím... asi to nedokážu popsat slovy.
Jiný svět... to asi nejlépe vystihuje tohle místo. Když jsem tady, můžu cokoliv... cokoliv mě zrovna napadne. Nemusím si plánovat žádný program, tvoří se sám, všechno plyne samo...
Tři bonbónky... jako my tři... každý jiný, ale patří k sobě... Jsou od Aninky. Dostala jsem je už dávno.
Co je nového? Mám radost. Konečně jsem se rozhodla začít. Takže... jsem o krůček dál, než minulý týden, měsíc, rok... kdy se mi honilo hlavou, jak, proč, pro koho, no znáte to.
